Existují i v módním průmyslu neetické praktiky?

Asi všichni víme, že firmy se mnohdy nechovají zrovna eticky. V podstatě jediné, co jim brání v podstatě vykořisťování všech za účelem dosažení co nejvyššího zisku, jsou zákony. A ty nejsou všude stejné. Není tedy divu, že se mnohdy setkáváme s chováním, které se dá považovat v podstatě za neetické. A mezi ně patří mnoho průmyslových odvětví.

Týká se to i toho módního. Právě v něm jich najdeme, dalo by se říci, v podstatě nejvíce. Problém je, že ačkoliv většina z toho je veřejně známá, přesto nebudí pohoršení. Zkrátka si to většinou nepřipouštíme, nebo jsme na to zvyklí. Nás se to přímo netýká, a tak nemáme problém tyto věci ignorovat.

Jednou z nich je například chov kožešinových zvířat. Ačkoliv existují tisíce videí z kožešinových farem po celém světě, a podmínky jsou v nich v podstatě všude stejné, kdy zvířata jsou zavřená v malých klecích, kde se stěží otočí, prakticky nikomu kromě ochránců zvířat to nevadí. Lidé zkrátka kupují kožichy dále.

Ovšem nejde jen o takto luxusní zboží. Valná většina běžného oblečení, které si kupujeme v obchodech, nebylo vytvořeno profesionálními švadlenami, jak bychom si mohli myslet. Většinou bylo naopak vyrobeno v zemích třetího světa, často za pomoci dětské práce v naprosto nevyhovujících podmínkách. Pro tyto lidi je to však leckdy jediná možnost, jak v podstatě přežít. My však tyto praktiky podporujeme tím, že si takto vyrobené výrobky kupujeme.

Co tedy můžeme dělat? Jedinou možností, které máme, je tyto praktiky nepodporovat. To je však mnohem těžší, než se zdá, neboť většina oblečení byla vytvořena tímto způsobem. Nezbývá nám tedy, než hledat, které bylo vyrobeno eticky, a být připraveni za to, že si připlatíme. Tito zaměstnanci jsou totiž lépe placeni, a tím se zvyšují náklady na daný výrobek. Je pak na nás, který typ chceme svými penězi podporovat.

Proč se nenosí dvě sezóny za sebou stejné oblečení

I v módě máme hned několik nepsaných pravidel, která mnozí dodržují. A jedním z nich je i to, že by ženy neměly nosit dvě sezóny po sobě stejné oblečení, a ani by neměly mít stejné šaty na dvě podobné akce, jako je například ples. To se může zdát zvláštní. Pokud se o oblečení staráme byť i jen relativně dobře, pak rozhodně nebude po první sezóně používání zralé na vyhození. Podívejme se tedy, z jakého důvodu toto pravidlo existuje.

K pochopení toho si musíme nejprve říci, co vlastně móda v minulosti (a pro někoho i v současnosti) znamená. Je to v podstatě něco, čím ukazujeme na svůj status. Vždy totiž platilo, že čím bohatší člověk byl, tím lepší oblečení si mohl dovolit. Není tedy divu, že se drahé oblečení stalo symbolem bohatství. Bylo to něco, podle čeho mohl člověk na první pohled odhadnout solventnost i sociální třídu svého protějšku.

Jistě, je pravdou, že v současné době to již zcela neplatí. Pravdou však je, že mnoho z nás jej stále za symbol statusu považuje, ať se nám to líbí, nebo ne. A podle toho se také podvědomě chováme. Vždy chceme zapůsobit, a z tohoto důvodu také ono pravidlo vzniklo. Jeho původním cílem totiž není ochrana oblečení, nýbrž ukázat, že máme dost peněz na to, abychom si mohli dovolit kupovat neustále nové. To se rozšířilo i do nižších společenských vrstev, které se chtěly těm vyšším přizpůsobit, až je nakonec každý, kdo jej nedodržuje, mnohdy ostrakizován. A to rozhodně není nic příjemného.

Samozřejmě nelze ignorovat ani fakt, že výrobci a prodejci oděvů tento jev podporují. Pro ně totiž znamená vyšší zisky, což je to hlavní, o co jim (jako každé jiné firmě) jde. To je také důvod, proč jej mnohdy propagují, když například módní časopisy vychvalují nové šaty některé z celebrit, případně na ni ukazují, pokud se ukázala v těch samých. Nám pak nezbývá než se ptát, zda je toto v dnešní době skutečně stále nezbytné.

Proč někteří lidé neřeší módu?

Mnoho lidí se ptá, proč jsou mezi námi lidé, kteří neřeší módu. Ptají se, proč tito lidé na sebe oblečou hned několik nevkusných věcí, a právě takto se vydají do společnosti. V dnešní době to není o tom, že by každý musel sledovat módní trendy. Dnes je to o tom, že si každý může do určité míry dělat co chce a pokud někdo nechce sledovat módu, pak ji sledovat nemusí. Najdeme mnoho lidí, kteří když vidí někoho, kdo není vhodně oblečený, ihned daného člověka pomlouvají a nejraději by za ním zašli, aby mu řekli, že to, co má daný člověk na sobě, vypadá hrozně, a ještě mu dané oblečení ani nesluší.

Asi by ani vám nebylo příjemné, pokud by za vámi někdo přišel a řekl vám, že dané oblečení, které máte zrovna na sobě, vypadá hrozně a že byste udělali dobře, pokud byste jej vyhodili a zakoupili si něco lepšího. Bylo by vhodné něco takového nedělat i když můžete mít tendenci něco takového dělat. To, že se vám nelíbí to, co má daný člověk na sobě, byste si měli nechat pro sebe. Dnes najdeme v obchodech velkou spoustu věcí, které rozhodně nevypadají dobře, a to nejen na lidech, ale už na samotném věšáku nebo poličce. Také určitě neděláte to, že byste šli za prodavačkou a řekli jí, že by měla danou věc stáhnout z prodeje, protože daný kousek nevypadá vůbec dobře.

Každý člověk si skutečně může do určité míry dělat co chce. Nikdo nemůže člověku nakázat, aby řešil módu. Ne všichni se mohou k módě stavět stejně tak, jako se k ní stavíte vy. Najdou se lidé, kteří sledují různé módní přehlídky, které jsou nejčastěji v zahraničí, ale mnohdy ani na daných přehlídkách některé kousky nevypadají zrovna nejlépe a člověk by si je nevzal ani na zahradu. Člověk by neměl kritizovat druhé za to, co daný člověk nosí nebo nenosí. Každý by měl nosit co, co se mu nejvíce líbí a v čem se daný člověk cítí dobře. Všechno v dnešní době není pouze o módě. Něco takového by si měli lidé uvědomit.