Moji bratři

Všichni víme, že s lidmi to někdy není jednoduché, a to hlavně s muži, protože si vzpomínám, jak jsem měla dva starší bratry, tedy stále mám starší bratry, ale povím vám, že oni mě vždycky šikanovali. Samozřejmě, že to nemysleli vážně a mysleli to ze srandy, ale věřte nebo ne, vždycky mě to hodně mrzelo. Kolikrát jsem také byla velice naštvaná, protože mě bratři tak šikanovali nebo dělali naschvály a á jsem si vždycky stěžovala také rodičům. Ach ti muži! Maminka řekla, že bratři to nemyslí vážně a já jsem to samozřejmě věděla. Jenomže někdy mi to opravdu hodně vadilo, když jsem potom byla starší a našla jsem si nějakého partnera, tak moji bratři tohle vždycky nemohli ani snést a nemohli mě ani vidět s nějakým mužem.

Vždycky jim to vadilo. Mysleli si, že budu navždy jejich malá sestřička a že vždycky budu malá holka a že nemám nárok na muže anebo nemám nárok na lásku. Jenomže to se moji bratříčci opravdu hodně spletli. Řekla jsem si, že když mi bratři dělali v dětství takhle naschvály a že mě stále lechtali nebo zavírali do skříně, že si jednoznačně co nejdříve najdu nějakého muže. Bylo mi asi devatenáct let a našla jsem si partnera, se kterým jsem to myslela vážně.

Opravdu jsme se milovali, moji bratři se mnou téměř rok nemluvili jenom kvůli tomu, že jsem si našla partnera, který byl o pět let starší než já, stále nadávali. Protože on je prý starý a že prý já bych mohla být až jeho dcera. Jenomže tohle není samozřejmě pravda, to by mu muselo být pět let. Proto jsem řekla, tak já svým rodičům, aby mým bratrům něco řekli, ať už mě nechají na pokoji a ať nechají na pokoji i mého partnera, protože jsem se dozvěděla, že mému partnerovi stále píšou o smsky anebo mu volají, že prý ho nemají vůbec rádi a že se on má se mnou rozejít. Naštěstí se se mnou můj partner nerozešel a vydržel to se mnou a už jsme spolu sedm let.