Úklid společných prostor

Někdy slýchám různé názory, že lidé ani neví, jestli budou bydlet v bytě nebo v domě. Já si vzpomínám, když jsem ještě byla na mateřské dovolené a našla jsem si brigádu, kdy jsem uklízela v bytě společenské prostory, tak mě to bavilo. Tedy ne přímo byty uvnitř, ale vlastně celou bytovku. Bylo tam dvanáct bytů a potom jedna opravdu veliká půda. Ta půda byla pro všechny a většinou tam si nájemníci bytů dávali sušáky, kde sušili prádlo. Když jsem takhle kolikrát uklízela také jeden byt, protože to byla jedna moje známá, která byla už nemohoucí, ale řekla mi, že když uklízím také v bytovce společenské prostory, jestli bych i u ní doma nemohla jednou týdně pořádně uklidit.

A tak jsem si řekla, že ano. Když jsem potom poprvé vstoupila do jejího bytu, který byl o velikosti 2 + 1, tak jsem málem omdlela. Sice 2 + 1 se zdá být veliké, ale kdybyste viděli ty malinkaté místnosti, jak to tam vypadalo, tak byste asi omdleli. Také to bylo opravdu malinkaté. Ta jedna místnost snad měla deset metrů čtverečních. Vůbec si nedokáži představit, jak tam mohli dva lidé bydlet, tak možná vlastně dva lidé ano, ale já si myslím, že kdyby tito dva lidé měli dítě anebo dvě děti, tak by to rozhodně asi nefungovalo. Protože tam jednoznačně nebylo žádné soukromí. Dvě místnosti.

Tak jsou to znamená, že je to jenom třeba kuchyň a potom nějaký obývák nebo ložnice. Vlastně moje známá, která je nemohoucí, tak ona vlastně měla kuchyň a potom obývák s ložnicí dohromady. Její partner tam jezdil také. Jenomže on byl kamioňák, jezdil kamionem, takže ona tam většinou času byla sama. Takže si myslím, že takhle společné bydlení v bytě zase stačí. Na co budou pořizovat veliký dům, když stejně měli v plánu, že potom budou opravovat veliký dům po jeho rodičích? Protože jeho rodiče se chtěli stěhovat do domova důchodců, což si přáli sami a řekli, že potom ten jejich veliký dům na vesnici nechají právě mé známé a jejímu manželovi.