Využívaly staré civilizace elektřinu?

Staré civilizace jsou doposud plné nevyjasněných záhad. Není tedy divu, že lákají naši představivost, kdy přemýšlíme, co vše vlastně dokázaly. Koneckonců kultura, která postavila například pyramidy či chrámy v Machu Pichu nemohla být primitivní. To vede k domněnkám, že byly mnohem pokročilejší, než jsme jim ochotni přiznat. A jednou z věcí, které jsou jim občas přisuzovány, je i znalost elektřiny.

A je pravdou, že zde nacházíme určité důkazy, že by její princip mohli znát. Známé jsou například džbány, ve kterých je vodivá tekutina, která v podstatě působí jako primitivní baterie. Pak je tu také fakt, že se na chodbách uvnitř pyramid či hrobek v Údolí králů nenašly žádné stopy po kouři, které by zde musely nutně být, pokud by si lidé svítili otevřeným ohněm, například pochodněmi. Znamená to tedy, že Edison nevynalezl nic nového?

Ne tak docela. Ukazuje se totiž, že celá věc je mnohem prozaičtější, než by se mohlo na první pohled zdát. Toto vše má totiž vysvětlení, které nevyžaduje znalost působení elektrického proudu, a přesně odpovídá znalostem, které lidé mohli v té době mít.

Pokud jde o ony džbány, pak se nejedná o baterie. Jistě, generují elektřinu, avšak co se nedodává, je fakt, že jí generují pouze velmi malé množství, které by nestačilo rozsvítit ani tu nejslabší žárovku. Ve skutečnosti se jednalo o nádoby na kvašení vína.

A jistě, v chodbách se nenašly žádné saze ani jiné stopy po otevřeném ohni, avšak to pouze znamená, že používali jinou metodu, a to metodu poměrně dobře známou již tehdy – olejové lampy. Ty se používaly po staletí, neboť dobře hoří a nevytváří prakticky žádný škodlivý kouř, takže bylo možné pracovat dlouhou dobu, aniž by se člověk přiotrávil.

Dnes je tedy možné říci, že elektřina je skutečně novodobý vynález. Jistě, staré civilizace měly ohromné znalosti, avšak zkrocení elektrického proudu mezi ně nepatřilo.

Jaké problémy přináší dlouhodobý pohyb ve vesmíru

Již dnes je jasné, že kolonizace alespoň nejbližších vesmírných těles, tedy prozatím Měsíce, je na pořadu dne. Počítá se s ní dokonce již v řádu několika málo desítek let. Ovšem pokud zde chceme mít základnu, je samozřejmě nutné, aby měla v podstatě stálou posádku. Ta bude muset žít na Měsíci i několik měsíců, neboť lety tam i zpět budou nákladné a nebude tedy možné tak časté střídání, jako například na mezinárodní vesmírné stanici.

Je tedy rozhodně na místě se ptát, co s člověkem udělá několikaměsíční, možná dokonce i roční pobyt v nižší gravitaci, než jsme byli doposud zvyklí. Naštěstí v tomto ohledu máme již dostatečná data, neboť ve snížené gravitaci pracují i astronauti na ISS, kteří se po návratu domů podrobují mnohým lékařským testům. A ukázalo se, že následky zde jsou.

Jistě, tito lidé mají mimo jiné i přísný cvičební program, který musí během svého pobytu na stanici dodržovat, aby zabránili atrofování svalů v důsledku snížené námahy – přeci jen je rozdíl, zda nesete svých osmdesát kilo, nebo čtyřicet či dokonce jen dvacet. Ukazuje se však, že tato metoda je nedostatečná.

U všech navrátivců, kteří ve vesmíru nějakou dobru strávili, se projevily stejné příznaky: svalová ochablost a také zřídnutí kostí. Trvalo pak vždy týdny opatrného a pečlivého cvičení, aby se opět dostali do alespoň přibližně dobré formy a byli schopni bez problému fungovat zde na Zemi. A je jasné, že například na Měsíční základně bude situace ještě horší, neboť lidé zde budou déle.

Jedním z úkolů, který mají vědci před sebou, je tedy vymyslet nějaký způsob, jak těmto problémům předejít. Pokud zaběhneme do říše sci-fi, můžeme si například hrát s umělou gravitací, která v prostředí stanice bude simulovat tu, kterou známe z naší planety. Něco takového je však dnes ještě technicky neproveditelné, zvláště pak daleko v kosmu. Vypadá to tedy, že máme před sebou stále ještě spoustu práce.

Umělý tulipán je krásná dekorace

Umělé květiny se stávají v poslední době oblíbeným artiklem. Umožňuje to zdokonalení výroby jednotlivých komponentů z plastických hmot, z nichž se tyto výrobky skládají, a výsledek vás možná velice příjemně překvapí. Na první pohled vypadá většina těchto umělých tulipánů, růží, narcisů, břečťanů a mnoha dalších rostlinných druhů skutečně věrohodně a je možno říci, že jsou tyto výrobky na kvalitativně vyšší úrovni, než tomu bylo před několika desítkami let.

Vykryjte s nimi nevzhledné rohy a výklenky – obrovskou výhodou umělých květin je jejich variabilita. Vyrábí se v různých velikostech, což znamená, že můžete snadno umístit do prostoru jakoukoli rostlinu, aby působila dekorativně a zakrývala místa, která nemusí být zrovna příliš na očích. Například můžete posadit pnoucí rostlinu do rohu na dřevěnou rohovou poličku s květináčem a výsledkem bude krásná dekorace.

Některé rostliny s kvítky se hodí do arkýřů, výklenků, ke stolkům či na zahradní terasu, kde celý prostor rozjasní podobně, jako živé rostliny. O umělé rostlinstvo se pochopitelně nemusíte starat, jedinou údržbu, kterou vyžaduje, je občasné osprchování od prachu, případně s použitím saponátu, je-li třeba.

Umělé rostliny odolávají i domácím mazlíčkům, o některých živých rostlinkách je známo, že chutnají psům a zejména kočkám, které si jimi čistí žaludek. Například takový zelenec, asparágus nebo kočičí trávu, mohou kočky důkladně ohlodat. Do umělé rostliny se ovšem nepustí, a nebudou si s nimi pravděpodobně ani hrát, čímž by je mohly nevratně poškodit.

Umělé květinové dekorace vám poslouží i ve výjimečných životních událostech, např. při oslavách narozenin, svatbách, maturitních večírcích, abiturientských setkáních, promocích atp. Můžete jimi bez obav osadit interiér i veškeré venkovní prostory, a to prakticky za každého počasí.

Co víme o autožárovkách

Jak je to s životností žárovky

Běžné automobilové žárovky https://www.lightpark.cz/autozarovky/ do předních světlometů mají životnost zhruba 350 – 450 hodin. Ujedete s nimi přibližně od 15 do 30 tisíc kilometrů. Životnost žárovek ovlivňuje více faktorů, především však jejich svítivost. Platí zde nepřímá úměra – čím má žárovka větší svítivost, tím kratší je její životnost. Žárovky s delší životností (většinou o 30 procent) mívají silnější vlákno a tím pádem také slabší výkon, tedy nižší svítivost. Zjednodušeně lze říci, že kdo preferuje životnost a finanční úsporu, ten se musí spokojit s menším osvitem.

Výměna žárovky

Některé žárovky by měl měnit pouze odborník, to se však týká jen speciálních žárovek, nebo karosérií vozů. Např. Renault Modus vyžaduje demontáž části karoserie, a to musí provést mechanik v servisu. Naopak běžné žárovky (včetně těch s delší životností, nebo s větším osvitem) zvládne vyměnit takřka každý. Pokud musíte vyměnit žárovku přímo na silnici, měli byste chvíli počkat, než vychladne. Žárovky při výměně také občas rády praskají, z toho důvodu pamatujte na ochranné brýle.
V žádném případě nesahejte na žárovku holýma rukama, ideální jsou tenké gumové rukavice, které se běžně prodávají po více kusech např. pro úklid v domácnosti. Mastný pot totiž může poškodit skleněnou baňku a nová žárovka vám pak může sloužit jen několik málo hodin.

Typy světlometů

Novější automobily mají světlomety vyrobené s plastovým krytem. Vnitřek světlometu je zhotoven na základě počítačové simulace, která určí optimální tvar odrazových ploch světla ze žárovkového zdroje. Starší vozy mívají ještě světlomety skleněné s tzv. rozptylovým čelním sklem, a ty světelný paprsek nasměrují na požadované místo. Do těchto světlometů se vkládají žárovky typu H4.

Modré žárovky

Montáž žárovek vydávajících modré světlo je do vozidel pro běžný silniční provoz v České republice zakázána. Povolena jsou pouze některá bílá světelná spektra žárovek s modravým nádechem. Modrá světla jsou určena výhradně pro automobilová rallye mimo silnice s běžným provozem.

Xenonové žárovky

Xenonovou výbojku nelze montovat do obyčejného světlometu, výbojky vyžadují předřadník, který zvýší přívodní napětí pro zapálení výbojky. Abyste mohli používat xenonová světla, museli byste nechat vyměnit celý reflektor včetně elektroniky, což je záležitost zhruba od 20 do 50 tisíc korun.